otročení pokračuje

06.07.2016 21:16

https://terouseklelousek.rajce.idnes.cz/cerven_v_Blenu/

Červen bych popsala asi takto. Nic zvláštního se nestalo, jen pršelo a pak přestalo, jak to bejvá, když je… červen v Blenheim. Jelikož jsem výlet k majáku na začátku měsíce popisovala už v předešlém vyprávění, není moc víc co psát. Jedinou událostí, která opravdu stála za zmínku, byly naše zélandské Vánoce. Ano čtete dobře. Bylo to totiž přesně půl roku od těch reálných, a jelikož tady je teď mnohem větší zima, než před tím půl rokem a jelikož předtím jsme žili jenom v autě a byli sami, rozhodli jsme se uspořádat Vánoce další, spojené se slunovratem. Oslavili jsme to, že světlo konečně vyhrálo nad tmou a den se prodlužuje.

Než Jarda dorazil z práce, stihla jsem ozdobit stromeček, zabalit všechny dárky, pro každého jsem měla jeden, udělat ořechové a kokosové kuličky a nazdobit stůl ovocem, oříšky a svíčkami. Vypadalo to perfektně, taky to prý Jardovi udělalo úplně největší radost, když přišel z práce. Já už ale to dobou byla v kuchyni Waterfront baru a dělala saláty. Naštěstí se to v práci moc neprotáhlo a já byla po 9. doma. Tam už voněl svařák a nálada byla v plném proudu. Rozdali jsme si dárky a pak si rozlosovali zbylé dárky, tak aby každý dostal jiný, než donesl. Byl tam i jeden společný bytový dárek, dřevěné kostky, které se postaví do komínu a pak jeden po druhém tahá kvádry, které pak pokládá znovu nahoru a přitom se snaží, aby komín nespadl. Vydrželi jsme u toho řádnou chvíli a po půlnoci už se s kostičkami tvořili kreace hodné zkušených architektů. Další společný dárek byl bublifuk, který nás taky celý večer obšťastňoval. Já dostala krásný lapač snů, který vyrobila Pavlínka z nalezených peříček, mušliček a klacíku do praku. Jára dostal véééliký hrnek, do kterého si teď konečně může dělat pořádný čaj s ginem nebo jakýmkoli jiným alkoholem. Další dárek nám připravil soused, který asi v 10 zaťukal na dveře a zeptal se, jestli nevyměníme nějaká piva za domácí uzenou slaninu z divočáka. Druhý den už se slanina smažila k chlupatým knedlíkům se zelím. Koledy nás samozřejmě provázely celým večerem, ani lití olova nechybělo. Lití však probíhalo trochu ve zjednodušené formě, cínovou cívku jsme tavili zapalovačem nad plastovou mističkou s vodou. Většině z nás vniklo něco jako spermie, takže jsme usoudili, že v příští rok bude nejspíše hodně plodný. Veselili jsme se asi až do půl třetí, Jára teda odpadl dřív, protože musel chudák ráno do práce.

Ráno vstávám s kočkou, s malým zpožděním, avšak stále před devátou už vyrovnávám marmelády, ořechy a další naše výrobky na stůl na nedělních trzích. Už před 9. prší a pak prší a prší až do 12. Asi po 10. se objevuje promoklý Jarda, nečekaně v práci skončili po prvním prudším slejváku. Ač celé dopoledne s prominutím chcalo jako svině, ti pošahaní zélanďáci na ten trh stejně došli. Vůbec jsem nechápala, jak někdo může vůbec vystrčit noc z domu, aniž by musel. Kupodivu jsme utržili asi 90 dolarů.

Další události, co stojí alespoň trochu za zmínku, jsou naše dvě návštěvy Yard baru. Poprvé, celkově pro nás už po třetí, jsme tam byli s Jardovou pracovní wraperskou skupinou. Jára mě po 9. vyzvedl v práci, a když jsme tam dorazili, bylo tam už asi 15 lidí, z toho teda 80% Čechů, ale i Korejci, Japonka, Maďarka a dva Frantíci. Bylo fajn zase trochu cestovatelsky popovídat anglicky a dozvědět se něco o cizích národnostech. Trochu mi to připomnělo erasmácké časy, kdy se v baru snažíš přeřvat muziku a ptáš se, „Where are you from?“. A že ten den šlo opravdu těžko hudbu překřičet. Hrálo něco mezi hip hopem, rapem a drum´n´base, což samo o sobě je dost hrozný a když do toho týpek „zpívá“ nejspíš jeho nejoblíbenější písničku jump, jump, jump asi dvě minuty v kuse, přeješ si být odstřelen rovnou na měsíc. Další sobotní návštěvu Yard baru jsme spáchali první červencový víkend. Muzika už byla naštěstí lepší, tak jsme i docela potančili, ale moc dlouho jsme stejně nepobyli, protože ráno jsme zase vstávali na nedělní trh.

Jeden den, když Jára končil v práci brzo, sedl na kolo a objel téměř všechny kavárny v Blenheim. Zkoušel udat nějaké ořechy. Když už asi po 15 pokusech ztrácel naději, usmálo se na něj štěstí a prodal hned 2 kg jedné příjemné paní. V obchodě se zdravou výživou mu nabídli vtipných 15 dolarů za kilo loupaných ořechů a sami je pak prodávali za 45. Zloději. V jedné kavárně mu dokonce nabízeli 10 dolarů za kilo. Když si uvědomíte, že minimální mzda za hodinu je 15.25, dolaru, tak je to docela k smíchu.

Koňťáovou událostí měsíce bylo nalezení asi 50 banánu u Coundownu. Ještě lepší bylo, že asi 80% z nich bylo úplně v pořádku, po 14 dnech jsem ještě dojídala poslední banán. Ty špatné Jára rozdal ještě to ráno na vinici, takže ještě obšťastnil celou wraperskou bandu.

Poslední událostí, která stojí za zmínku, je náš nedělní picnick v Polard parku s Pavlínkou a Viktorem. Doma v troubě jsme ohřáli 4 pizzy, které jsme předchozí den našli za Pizza Hut, a oběd byl hotový. Asi z 20 pizz jsme vybrali jenom ty sýrové nebo alespoň s nejmíň masa a až v parku jsme pak zjistili, že 2 z našich sýrových pizz mají dokonce plněný sýrový okraj, takže velká mňamka. Tak pěkně jsme se vyzevlili na sluníčku na dece, že jsme se ani nešli projít. Pavlínka nám k tomu lenošení hrála na kytaru a jako desert jsme mlsali hořkou čokoládu. Velice příjemně strávené odpoledne. Jen Jára byl zase moc aktivní a hnal mě do práce, ze které mě pak Lisa pustila za hodinu a půl domů, protože tam nebylo vůbec co dělat.

Málem bych taky zapomněla, že Jára s prvním červencovým týdnem změnil práci. Teď dělá přímo pro vinařství …., kde už přes půl roku pracuje náš kamarád, Jára, bydlící jenom přes park. První den pracovali za minimálku a utahovali dráty na kůlech, které drží vinné šlahouny, druhý den už dělali na kontrakt, který spočíval jenom ve vcvakávání drátů do kůlů, to si Jarda řekl, že zkusí své možnosti a ten den naběhal za 7 hodin skoro 30 km. Možná by to i zvládnul, kdyby za celý den nesnědl jenom 2 jablka. Cestou domů autem pokřtil krajnici sousedního bloku, a když jsem dorazila domů, našla jsem ho jako mrtvolu s kbelíkem před postelí. A s tímhle bláznem já žiju….:)

 

 

Zpět

Kontakt

Jak si žijem na Zélandu...

Fotografie použita dle Creative Commons www.Photobotos.com  © 2015 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode